Dneska bych Vám ráda řekla, jak se mám poslední dny/týdny, protože se bojím, že podle posledních postů by někdo mohl získat dojem, že si tady žiju na růžovém obláčku - naprostý život bez starostí. Ale tak to není nikdy, když odjedete do jiné země, kde nemáte předem zázemí. Já ale teď zažívám částečnou psychickou krizi teprve po sedmi měsících..asi už jsem si nějakou zasloužila:-)...Dobře, mám tu kamarády a Cyrila (my-boyfriend-has-a-better-name-than-yours :D), hlady neumírám, vlastně teď máme skvělý byt a ještě k tomu u moře a neumím si představit, co bych dělala v Čechách, kdybych si tam teď měla hledat práci a hlavně jsem v Anglii, což jsem chtěla od svých dvanácti let
...ALE...
Minulý týden naše firma přišla po několika letech o největšího klienta (tady v rozhovoru jsem zmiňovala, že mám práci) a více než dvacet lidí muselo z firmy odejít no a jak už vám asi došlo, pro toho klienta jsem pracovala i já (na pozici českého koordinátora) a v pondělí byl můj poslední den ve firmě. Pracovala jsem tam celkem půl roku a ikdyž to byl jen part-time job, měla jsem to tam hrozně ráda, kdo by taky neměl, když jsme byli na Vánoce u Jamieho Olivera, hráli jsme hry, chodili spolu na kafe, pracovali tam lidi z celého světa a jednoduše chození do práce byla zábava a ne povinnost. Asi až moc velká zábava, protože na mě dolehla lehce deprese ze ztráty něčeho, co mě tolik bavilo. Jak už jsem říkala, bylo to jen na částečný úvazek a jelikož v předchozí práci (doufám, že to dává smysl) předtím jsem skončila už před nějakým časem, tak jsem si prostě hledala druhou...No a ten job v online agentuře byla taková moje záloha a aspoň něco, hlavně jsem tam byla kvůli zkušenostem do budoucna a ne kvůli penězům. Ale teď nemám nic. Důvod, proč to sem píšu je, že blog je přecejen dost osobní věc a nebylo by upřímné tady hrát nějaké divadlo na Vás, co sem chodíte. (Gratuluju všem, kteří ještě pořád čtou! :D) Nemáme teď ani tolik času fotit, protože Cyril je pořád v práci (šetří na nejvíc brutální analogový foťák:) a nebo je škaredě. To počasí se samozřejmě odráží i v mojí náladě, ale já se pořád snažím myslet pozitivně a věřím, že něco brzo najdu:-). Teď je mi už skoro jedno, co to bude, nedávno jsem kompletně změnila názor na práci a kariéru. Nemám zapotřebí někoho oslňovat tím, co dělám za práci a zvlášť ne tady, kdy jsou platy na jakýchkoliv pozicích srovnatelné, takže o peníze nejde, lecjaký uklízeč si často vidělá i víc než někdo v office a žije si i o dost svobodnější život. Nebo k čemu je kariéra pokud to není k oslňování cizích lidí na kterým vám nezáleží?

Tím bych to uzavřela a dám vědět, jak to bude pokračovat, právě teď rozesílám desítky životopisů a píšu spoustu cover letterů na ty nejrůznější pozice, tak uvidíme:-).